USA 03 - Země kaňonů, mrtvý kůň, indiánské monumenty a území hoodoo

 

20.11.2015

Skáčeme z auta, loučíme se s obsluhou čerpací stanice a jen s banány v ruce k snídani, vyrážíme do Canyonlands.
Míříme na Dead Horse, místo kde se řeka Colorado krásně kroutí a vytváří nádherný oblouk v rudých skalách. Jsme tu před otvírací hodinou parku a tak tu není ani živáčka. Dokonce ani na pokladně, což nám vůbec, ale vůbec nevadí.

Pokračujeme dál a postupně vymetáme vyhlídky v národním parku děr, jak jsme si ho přejmenovali. Jednou si vyběhneme k oblouku, jindy nad kaňon a nebo jen tak zastavíme u cesty a kocháme se pohledem do dálky nehostinnou krajinou.
Ve své podstatě tu není nic, kromě rozervaného povrchu zemského, ale v tom právě spočívá ta krása.
Kreativita přírody a zub času který v podobě eroze ohlodává skály a úbočí koryta řeky do krásných a někdy lehce hororových tvarů.

Při zpátečním průjezdu městem děláme zastávku a zatím co já narychlo kontroluji emaily, Kačka běží nakoupit něco málo zásob.
Za hodinku opět vyrážíme a míříme k jižní straně parku k části zvané Needles.
Množství kilometrů na poslední vyhlídku je však více než na kolik máme benzínu v nádrži a tak se rozhodujeme vrátit a přenocovat v nejbližším městečku.
Na pumpě doplňujeme pohonné hmoty, kupujeme večeři a domlouváme nocleh.

 21.11.2015

Nad ránem je zima jak v ruském filmu. Naštěstí již mám systém ve startování motoru bez nutnosti opustit auto a tak během pár minut zpříjemňuji pobyt v naší ložnici až do příchodu nového dne a slunečních paprsků, které dají nízkým teplotám sbohem.

Teplota venku se dostává do přijatelných hodnot a tak vybíháme. Kupujeme si na pumpě horkou kávu , pomalu balíme a chystáme se do Needles.
Vrásky na čele mi však způsobují kaluže pod OKI. Ta od výfuku není až tak drastická. Je tam proražená dírka a z důvodu nízkých teplot se tam sráží výpary, které kapají pod auto.
Ta přední je však větší problém, znamená to totiž, že chladič stále kape. Pro jistotu kontroluji a dolévám chybějící vodu. Vyrážíme.

Dojíždíme až na nejvzdálenější vyhlídku, do malého kaňonu, který se začíná pomalu zalévat slunečním svitem. Nikde ani noha a díky bezvětří, absolutní ticho. Nádhera. Hotový balzám pro duši i pro uši.
Navštěvujeme další místa tohoto koutu, další vyhlídky, projíždíme i místa kam nevede zrovna super cesta, ale o to míň je tam lidí. Klid, příjemná teplota a scenérie rozličných tvarů, barev a rozměrů.

Je chvilku po obědě a již jsme na cestě do městečka, kde na rychlo sháníme internet abychom mohli jednat přes skype s domovinou. Jedná se o hovor týkající se financování přepravy OKI do Austrálie.
Signál je ucházející, rozhor poměrně dlouhý a proti strana rozumná. Avšak výsledek je nepovzbudivý.
Vzdálenost nám neumožňuje řešit některé věci na dálku tak jak by jsme potřebovali. Co se dá dělat. I to patří k dlouhodobému cestování, pro které jsme se rozhodli.
Balíme si saky paky, práskáme do koní pod kapotou a vyrážíme do míst, kde se potkávají hranice Utahu a Arizony.

Přejíždíme horizont a před námi se objevuje dlouhá a až na dalším, pár kilometrů vzdáleném, horizontu končící silnice. Takhle z dálky to vypadá, že končí v hradbě mohutných skalních věží a bloků. Vítá nás Monument Valley. Na americké poměry malý státní park, spravovaný zdejšími indiány.
Pro mě má tohle místo vícenásobné kouzlo a přitažlivost. Krásy a uhrančivost červených stolových hor, kovbojskou a filmově zpracovanou historii, ale také fakt, že zde natáčela moje oblíbená Metallica jeden ze svých videoklipů.

Je již odpoledne, rozhodujeme se nechat návštěvu až na zítra a užít si v parku celý den. Popojíždíme o pár mil dál, večeříme a nocujeme na parkovišti jedné z městských pump.
Dnešní večeři však zapíjíme Coca Colou. Jsme v indiánské rezervaci a prodej ohnivé vody, tedy i piva je zde zakázán.

22.11.2015

Čtyři ráno, probouzí nás zima. Omrzlá okna zevnitř nám dávají jasně najevo, že venku je pod nulou.
Topíme a dospáváme až do rozbřesku slunce.
Na pumpě si k snídani dopřáváme vynikající čerstvé donuty, horké kafe a hned poté vyrážíme na bránu parku.

Přijíždíme do parku a hned od začátku si užíváme krásné výhledy, které jsou dobře známé všem milovníkům westernových filmů a oblíbené mezi filmovými producenty.
Kličkujeme s OKI po prašné, do ruda zbarvené cestě a kolem nás, jak opravdové monumenty se tyčí do ruda zbarvené skalní věže a stolové hory. Projíždíme si celý park v pohodovém tempu, užíváme zdejší skalní architekturu a tipujeme místa pro šílené snímky a videa.
Jasně že se to nedá projet v kuse a nic nevyfotit. Tedy ne pokud máte tu zhoubnou potřebu vše zaznamenat na foťák jako já. Ale snažíme se krotit a necháváme si to na druhé kolečko.
Bez přestávky přichází druhé kolo a již na naše karty zvěčňujeme všechna další místa jenž nás uchvátila. Natáčíme videa, užíváme si krásné počasí a vše kolem nás.
Nasyceni a s kartami plných fotek vyrážíme odpoledne ven z parku a vydáváme se na cestu do Page.

S blížícím se večerem přijíždíme do Page, nakupujeme večeři a nocujeme na malém parkovišti vedle informačního centra, kde chceme ráno získat nějaké informace o zdejších krásách a možnostech.

23.11.2015

Na pumpě přes ulici si dopřáváme dvoulitrové horké kafe a čerstvé donuty. Energie v podobě cukru je potřeba a tak si jí dopřáváme v dostatečném množství. Navštěvujeme zdejší íčko a získáváme potřebné informace.

Jako první vyrážíme kousek za město. Vyhlídka na kaňon kde se do podkovy stáčí Colorado River je dost podobná té co jsme viděli v Canyonlands, ale stejně se nám líbí. Je to krása co příroda dokáže.
Následně si užíváme zdejší přehradu a její okolí. Vrstvené, palačinkové skály, přehrada samotná a okolní pláže, na které lze zajet autem jsou fajn a odpočinková záležitost.
I přes dostatek cukru k snídani, na nás dopadá únava a tak se rozhodujeme vzít si výjimečně pokoj na levném motelu.
Užíváme si horkou sprchu, topení a postel s hromadou polštářů. Aby byla pohodová a relaxační atmosféra úplná, kupujeme si studené pivko a vydatnou večeři, kterou si pak užíváme u filmu.

24.11.2015

Vyspaní jsme do růžova a možná ještě víc. Už to bylo potřeba. Připravená a bohatá snídaně v ceně pokoje je perfektní začátek dne.
Ještě krátká zastávka na jedné vyhlídce na přehradu a vydáváme se na cestu do NP Bryce Canyon.

Je půlka odpoledne když přijíždíme do parku a hned si jedeme užít hlavní vyhlídky. Následuje západ slunce, který si nejde neužít. Je to krása, krása a krása. Prostě pecka, pecka a pecka!

Už po tmě vyjíždíme z parku a v prvním městečku nocujeme na parkovišti.

25.11.2015

Hned ráno vyrážíme do parku a znovu si dopřáváme ty jedinečné výhledy na oranžovočervené Hoodoo, skalní útvary připomínající zkamenělý les.
Prohlížíme, fotíme a kocháme se pohledem na tohle jedinečné údolí z různých perspektiv.
Nemůžeme odolat krásnému počasí a možnosti sejít do údolí na krátký trek a užít si také pohled ze spodu.
Procházíme mezi skalními útvary. Jednou nám připadají jako pyramidy, jindy jako opravdu zkamenělé stromy či závoje nevěst. Úžasnou podívanou a na dramatičnosti přidávají jakoby v křeči zkroucené kmeny suchých i stále zelených stromů.
Počet fotek si nedovoluji ani odhadnout. Je to krása a my se jí nemůžeme nabažit. Zbytky sněhu z prvních záchvěvů přicházející zimy tomu všemu dávají nezvyklý ráz a zvýrazňují tvary.
Přijde nám jako by jsme všechna ta místa již stokrát viděli a přesto jsou pro nás stále fascinující. Těžko se hledá dostatek superlativů pro krásu všech národních parků. Prostě se nám tady líbí, je to paráda!

Vracíme se k autu a počasí se začíná kazit. Minutku po dosednutí do auta začíná z černého mraku chumelit. "Tak to bylo vypočítaný", hodnotím začínající chumelenici a raději rychle mířím k výjezdu.

Počasí nám vyšlo doslova jen tak, tak. Návštěva NP Zion již nepřipadá v úvahu. Stavíme ve městě na cestě a prověřujeme dostupnost a možnosti návštěvy NP Grand Canyon. Severní "rim" je podle všeho uzavřený.
Dopřáváme si v supermarketu večeři v podobě výhodné hotovky a pomalu vyrážíme směr jižní "rim".
Řízení se ujímá Kačka a já se rovnou pouštím do třídění fotek z Bryce. Když vyjíždíme na pas před námi, strhává se sněhové peklo a během chvilky se cesta mění v bílou plochu lemovanou stromy, které naznačují kde se asi tak nachází silnice. Ještě že máme nové obutí s hlubokým vzorkem.
Po pár kilometrech, když začne OKI hrabat to Kačka vzdává a raději mi vrací kormidlo. Pokračujeme volným tempem až k odbočce na severní "rim", kde nás šokuje světelná cedule, oznamující otevřenou bránu do Grand Canyonu.
Jdeme se pro jistotu přeptat do krámku a motelu zároveň, jenž stojí u křižovatky. Potvrzují nám, že je cesta otevřená. Blíží se však večer a tak se domlouváme na noclehu před recepcí a ponecháváme rozhodnutí na ráno.

 

 

 

 

Canyonlands a Bryce Canynon jsou další klenoty a opravdu nemáme dost superlativ jak je popsat. Obecně platí, že národní parky USA jsou opravdu nádherné a značení či služby okolo jsou perfektní a funkční.
Trošku vám jejich krásu zkusíme přiblížit několika obrázky a protože to stačit nemůže, musíte si tam zkrátka někdy vyrazit taky. Pro někoho to může být jen pustina, ale pro nás je to nádherná ukázka kreativity matky přírody a při pohledu na rozsáhlý prostor okolo nás, si  vždy uvědomíme naší nicotnost.
 

Věc která se nám na USA líbí je skutečnost, že se k sobě lidé, alespoň na první pohled, chovají zdvořile a ohleduplně. Zdvořilostní fráze "jak se máš?, měj krásný den" a stálé "s dovolením a promiňte" je tady tak časté, až jednomu přechází zrak.
Ano asi se shodneme, že v mnoha případech je to jen fráze. Někdy je to opravdu strojené a lehce povrchní. Ale ve spojení s až naučenými úsměvy je to příjemné.
Když pozorujeme lidi kolem sebe a jak se k sobě chovají, koneckonců jak se chovají i k nám, je to moc prima. Letmý úsměv, pozdravení či zdvořilostní fráze hned vytváří lepší atmosféru a zlepší náladu.
A stejné je to i podržením dveří, dání přednosti či nabídky rady. Je to pěkné, příjemné a moc se nám to líbí.
Zcela určitě tady není všechno dokonalé a určitě ne všichni se takhle chovají, ale obecně platí, že američani se k sobě chovají slušně, s úsměvem i přes to, že si stále drží určitý odstup.