Chile 5 - nádherná Atacama a loučení s Chile

19.6.2015

Protože chilská celnice je až ve dvě stě kilometrů vzdáleném San Pedru, máme klid a pohodu a zcela sami v probouzejícím se dni kličkujeme přes pas.
Výhledy které se nám nabízejí jsou zkrátka úchvatné. Všude kolem není vlastně nic. Obrovský prostor vyplněný solnými pláněmi, vyhaslými vulkány, jezírky a občas se objeví zvědavá liška.
Jedeme pomalu a kocháme se výhledem do dálky a nehostinně krásným nic kolem nás.

Cestu nám po několika desítkách kilometrech zpříjemňuje krásná asfaltka a tak uháníme dál, do srdce pouště Atacama, do městečka San Pedro de Atacama.

Jedeme si poslušně splnit svou přihlašovací povinnost, ale jediný člověk na celnici nám suše oznamuje, že jsou všichni na obědě a že máme přijít později. Co se dá dělat. Už máme taky hlad a tak jedeme rovnou do města.
Upřímně čekali jsme jej o malinko větší a o poznání hezčí. Není ošklivé, ale končící cesta před městem a pak už jen prach a špína podél toho čemu tu říkají cesta nás zklamává. "Asi pokus o tradiční vzhled", komentuji prašnou cestu, ztrpčující život domorodcům i návštěvníkům.
Město je v duchu tradic. Malé, s uličkami plných obchůdků a restaurací, přichystané na hladové turisty. My však jako již vždy hledáme tržnici, kde se za třetinovou cenu najíme stejně dobře, né li lépe než ve městě.

Jedeme znovu na celnici. Už jsou všichni zpět. K obědu toho bylo zjevně dost, soudě podle jejich tempa. Vše ale probíhá v pohodě a tak po lehké kontrole obsahu našeho vozu, můžeme jet znovu do města. Lehce probíháme trhy a protože tu není nic co by nám mohlo město nabídnout, pokračujeme dál na sever, směr Bolívie.

Hned za posledním domkem samozřejmě pokračuje krásná cesta. Ta nás po pár kilometrech vede ke krásnému, do ruda zbarvenému údolí. Neodoláváme a vjíždíme s OKI na malou ochutnávku.
Couráme se mezi skalami a skalními útvary a užíváme si fotogenické údolí.

Je pozdí odpoledne a my přijíždíme do posledního velkého města Chile na naší cestě, do Calama. Chvilku nám zabírá najít pumpu. Když natankujeme, podléháme vábení obchodního domu a jdeme utratit poslední pesa. Fronty na pokladnách jsou však nad naše síly a tak necháváme nákup nákupem a jdeme hledat místo na spaní.
Jako nejlepší se jeví parkoviště pro kamiony hned vedle obchodního centra.

20.6.2015

Hned ráno jak obchodní dům rozrazí své brány, bereme jej znovu útokem a nakupujeme zásoby za poslední hotovost. Je tu klid neb všichni nejspíš spí po včerejší oslavě ve fotbale.

Cesta na bolivijské hranice, severní částí pouští Atacama je stejně nádherná jako to co jsme viděli doposud. Solné pláně, vulkány, dokonce i jeden z něhož se kouří. Smutně vzhlížející a mnohdy opuštěná městečka se zašlou slávou těžby soli, jezera s plameňáky a další a další salary.
Stejně tak jako přírodní krásy nás nenechává v klidu i obrovské dopravní značení podél nekonečně dlouhé cesty.
Neodoláváme a měříme velikost jedné cedule. "Metr a půl!" hlásí Kačka, sedící mi na ramenech.

Přijíždíme na hraniční přechod do Chile, působící spíše jako nádraží nákladních vlaků. V malé boudě nás obsluhuje ospalý imigrační oficír a pro jistotu nám hlásí výsledek včerejšího fotbalu.
"Včera jsme rozstříleli Bolívii! Pět nula!" směje se a chválí český fotbal.
Dobrá nálada ze včerejší výhry nad sousedem z Bolívie panuje i na celním. Celník v civilu se víc zajímá o technické parametry našeho auta, než o jeho obsah. Vůbec nám to nevadí.
"No tak pozdravujte v Bolívii. Ale radši se jich neptejte na fotbal", směje se celník a dobírá si Bolivijce za včerejší výprask.
"Ok nebudeme!" sdílíme jeho nadšení a vydáváme se prašnou cestou podél kolejí o pár set metrů dál, k další závoře.

Po několika týdnech se loučíme s Chile. Bylo tu krásně a moc se nám tu líbilo. Je pravda, že venkov nám dal občas zabrat s domluvou a domorodce jsme podezírali, že sami španělsky moc nemluví. O to tam byli lidé však pohodovější, pohostinní a v pohodě.
Krásy Patagonie na chilské straně stojí za návštěvu v každém ročním období. My si vybrali to malinko chladnější, ale nelitujeme. Byla to pecka a jsme přesvědčeni se vrátit znovu.
Nádherné východy i západy slunce nad skalními hřebeny i v zátokách oceánu či jezer, setkání s divokou pumou a nebo na závěr kouřící vulkán. To je to co nám utkvělo v paměti a co si s sebou domů vezeme místo suvenýrů.
Chile je nádherná, pohodová, bezpečná (až na to zvláštní Valparaíso) a vcelku funkční země, ve které existuje systém a policie má respekt.
Chile je krásná!