Indonésie 02 - Selang, indonéský nový rok a letíme za klokany

 

8.3.2016

Hned po snídani jdeme skočit do bazénu. Začíná z toho být zvyk. Prima zvyk. Chvilku osycháme na sluníčku a pak se průběžně válíme na pokoji a nebo poblíž bazénu.
Občas na chvíli zapínám počítač a snažím se něco tvořil. Nejde to. Je teplo a není inspirace.

Odpoledne se balíme a hromadně vyrážíme dolů do města na oslavy balijského Silvestra. Už v první vesničce potkáváme první skupinky večerních účinkujících s obřími sochami zlých duchů na bambusových nosítkách.
Přicházíme do města, jenom chviličku před tím, než dostávají všichni pokyn si sednout a začíná ceremonie. Modlení a vyhánění zlých duchů ve spíše veselé atmosféře je pěkná podívaná jak pro nás návštěvníky ostrova, tak i pro malé děti, které jsou z toho občas pěkně vyjukané.
Po zahajovacím obřadu nastává ohromný mumraj a my se snažíme získat co nejlepší pozici na focení hlavní show, která se má strhnout po setmění na křižovatce v centru.
"Nedáme si studenou kolu?" ptám se Kačky. Ta souhlasí a tak jdeme zkontrolovat nabídku sámošky na křižovatce, kde se má vše odehrávat.
"Nahoře maj pěknou terasu, tam by byl dobrý výhled", ukazuji směrem na betonový balkón nad sámoškou.
Kupujeme si příjemně vychlazenou kolu a při pocucávání mapujeme terén. Nakonec mi to nedává a jdu se zeptat šefíka té samošky, zdali se dá dostat nahoru na jeho terasu.
"Jo jasně dá, ale je to tam špinavé", odpovídá jako by se nechumelilo.
"To nevadí! Kudy?" září mi oči a běžíme nahoru zaujmout palebnou pozici.
Poznáváme tak zbytek šefíkovi rodiny, neb přístup na terasu je přes jeho byt. Dámy i děcka se na nás jen smějí a my si lebedíme, jaký to máme krásný výhled.

Na ves padla tma, tak černá že jeden nevidíme na druhého. Naštěstí je tu jedna pouliční lampa, zapojila se barevná hudba a stovky displejů telefonů a foťáků, chystající se zachytit první alegorická nosítka.
Proslov někoho, kdo je moderátorem dnešního večera a z černočerné uličky se hrne první skupinka hochů s obřími nosítky a ještě obřím zlým duchem na nich.
Je to podívaná. Každý zlý duch poukazuje na nějakou neřest zdejšího obyvatelstva. Proto má většina zlých duchů v ruce mobilní telefon a nebo na hlavě helmu. Obecně je však symbolem zlého ducha velká a prsatá bílá žena. Co tímhle chtěl básník asi říct?
Už ani nepočítáme kolikátá parta s nosítky probíhá a na křižovatce pod námi rozjíždí neuvěřitelné kreace, kdy mnohdy moc nechybí od toho aby to odskákal někdo z přihlížejících. Hlasité projevy a vášnivé komentáře zlého ducha, ukrytého do moderátora dnešního večera celou tu parádu podtrhují.
Neuvěřitelná přehlídka kreace a energie, kterou balijci disponují. Všichni si to náramně užívají včetně nás.
Když se blíží finální skupiny sházíme dolů na ulici a snažíme se bez úhony kličkovat mezi davy, kde se dost těžko rozeznává kdo je součást nějakého představení a kdo jen nezávislý pozorovatel.
Show končí a teď se všechny masky hromadně odnášení na jejich popravu.
O pár uliček dál je na kraji vesnice zapalují a koncují tak se zlými duchy. My děláme na Silvestra ohňostroj a tady jej nahrazují jiskry létající z obřího táboráku, kde se postupně pálí jedna maškara za druhou.

Poměrně rychle se nám daří pouze v záři táboráku najít celou osádku našeho auta a vrátit se tak na resort, kde se u studeného pivka dělíme o foto úlovky a zážitky z dnešního večera.

9.3.2016

Balijský Nový rok. Podle zdejších tradic se nesmí nikdo pohybovat venku aby zlý duchové co přežili včerejší večer, opustili ostrov v domnění, že tu nikdo není.
A opravdu se to tu drží. Všechno je zavřené, ulice zejí prázdnotou, nikde nehraje hudba a jsou zatažené rolety.
Samozřejmě, že nás zdejší personál nemůže nechat o hladu a tak přicházejí na půl dne nám navařit a nachystat vše potřebné. Zatažené rolety terasy a vypnuté rádio však tradice ctí.

Současně se dnes koná i zatmění slunce a tak všichni vyčkáváme na terase až ten okamžik přijde a postupně se střídáme o sklíčko ze svářecích brýlí abychom si ten úkaz prohlédli.
Poté se věnujeme bohulibému nicnedělání. Všichni hromadně. Někdo se válí u bazénu, někdo šnorchluje pod resortem v moři, někdo si čte knížku ve stínu palmy.
Všude je klid a snesitelná pohoda. Ještě, že se tradice nevztahují na energetiky a tak běží lednice, nabízející chlazené nápoje všeho druhu.

My to máme stejně. Střídáme moře s bazénem, relaxujeme, povídáme si s ostatními a odpoledne si dáváme na pokoji šlofíka.
Protože jsem neposedný, občas otevřu počítač a snažím se pokračovat v daňovém přiznání, ale moc to nepřeháním. Přeci jen se zlými duchy si není radno zahrávat.

Protože se ta pohoda nedá pěstovat věčně, přichází Jirka s nápadem, že bychom si mohli zkusit potápění. Spolu s Michalem tak dostáváme první lekci teorie a zkoušíme první ponory v bazénu. Jde nám to skvěle a tak si odpoledne rovnou zkoušíme i první ponor na ostro v moři.
Je to prima a asi se začnu potápět. Začalo mě to bavit. První ponor byl samozřejmě se spoustou nedokonalostí, ale je to o tréninku. Rozhodně mám důvod se sem vrátit a své potápěčské dovednosti vylepšit.

Ryba připravená k dnešní večeři a následné povídání u studeného piva, je prima tečka za prima poklidným dnem.

10.3.2016

"Mě jebne", zvedám oči od počítače se zjištěním, že včera z nějakého důvodu nefungovali emaily.
Mezitím co jsme v domnění, že nicnedělání je nakažlivé pro celý svět, si jen postavil hlavu server a teď mám email přervaný zprávami. A až teď se odesílají ty které měli být již odeslané. Hrůza!
Zpětně se tedy dozvídáme o tom, že došlo k inspekci našeho auta a i přes skutečnost, že jsme jej v USA perfektně vyčistili, nás čeká detailní vyčištění. Samozřejmě za prachy.
Neznám snad jediného cestovatele, jehož stroj by nemusel jít do páry. Samozřejmě, že k čištění nedojde hned. Taktéž je samozřejmé, že pak se musí čekat na další inspekci. Suma sumárum, vše se o týden posouvá. Grrrr!
Jako bonus nám agent z Austrálie posílá fakturu za jeho služby, včetně poplatku za čištění auta.
"No, ale to by mohlo být znamení, že potom nám již auto vydají", dovoluji si spekulovat nahlas.
Uvidíme. Musíme čekat. Ačkoliv je čekání tady krásné, už nám pohyb vpřed v naší oranžové krásce chybí. Ale s tím teď nic nezmůžeme. Musíme čekat.

Abych se trošku uklidnil, dáváme si pár temp v bazéně, oběd a studené pivo. Následuje relax v horizontální poloze a snění o tom, co nás čeká v zemi klokanů. Až z toho usneme.

Večeře a po ní malá kulturní vložka. Jirka mladší si nachystal přednášku a projekci fotek o jeho cestování na skútru po Indonésii a okolí.
Je na co koukat. Jen se mi při pohledu na videa, jak jeho oranžový skútr kličkuje krajem, začíná stýskat po OKI. Snad už brzy!
Velký Jirka završuje večer ukázkou asi metrového krokodýla, z jeho malé zoologické zahrady.
Ještě nikdy jsme si nehladili krokodýla. Je to zvláštní. Je to zvláštně krásné. Ale rozhodně jsme rádi, že mu přitom Jirka drží tlamu plnou špičatých zubů.

11.3.2016

Vstáváme dřív a vyrážíme se podívat do vsi na rybáře, vracející se z moře s čerstvými úlovky.
Desítky lodiček přiráží ke břehu a z nich rybáři a všichni další rodinní příslušníci vynášejí stovky, nebo spíš tisíce makrel. Tolik najednou jsme jich ještě nikdy neviděli.
S lehkostí a bez potřeby soustředění vymotávají poslední kousky ze svých sítí a házejí je do lavorů, které ženy na hlavách odnáší k chajdám.
Tam dochází k jejich rozdělování, přepočítávání a vážení. Některé se rovnou odnáší k silnici kde je vykupuje zdejší rybárna, některé směřují na ranní trhy a některé do kuchyní domorodců.
Mezi tím vším se potulují zvědavá děcka, které zajímá můj stejně zvědavý objektiv.

Cestou zpátky se stavujeme u zdejší školy. Zaujala nás hodina tělocviku na dvorku a pozorujeme jak děti cvičí v rytmu píšťalky.
Není potřeba zmiňovat, že každý návštěvník je lehké narušení výuky a tak ti co zrovna necvičí okamžitě přibíhají zvědavě k nám. Někteří se na nás chtějí jen podívat, jiní se s námi chtějí fotit. Vyhovujeme všem, ale jen krátce, abychom hodinu tělocviku nenarušili příliš.

Odpolední relax, bazén a ovocné drinky. Pohoda, co k tomu dodat.
Kačka vyráží na malý průzkum okolí a já se pokouším o dokončování daňového přiznání. Taky pohoda, jen ne už relax. Ale naštěstí je všude kolem klid a tak se můžu soustředit.

Zítra jsme již chtěli opouštět tohle krásné místo. Hlavně kvůli tomu, že jsme nyní sto kilometrů od letiště a protože zrovna zítra Jirka jede do města. Jirka nám ale slibuje, že dopravu zajistí v den kdy bude potřeba a tak můžeme setrvat a užívat si poslední dny relaxu před přesunem do Austrálie.

Protože jsme ráno při pohledu na rybáře dostali chuť na čerstvou makrelu, hodláme si ji dopřát k večeři. Odpověď "nemáme" nás víc než lehce zaráží.
"No on to tady skoro nikdo nechce. Všichni jedí mahi mahi. Ale pokud budete chtít, tak na zítra zajistíme čerstvé", vysvětluje mi zaskočený číšník.
A tak si zamlouváme na zítra makrely a strháváme velkou objednávku pro polovinu osazenstva, které jsme na ni způsobili pomyšlení. Zítra budou makrelí hody.

12.3.2016

Ranní šnorchlování, chvilka tvorby nového článku, bazén, studené pivo, pohodička.
Protože jsme se s Jirkou dohodli, že bychom mohli večer také ukázat pár fotek a povědět něco o naší cestě, připravujeme si malou přednášku.
Bude to vlastně první oficiální přednáška na živo.

Po celodenním relaxování a makrelích hodech se tak na chvíli stáváme hvězdami a zpestřením dnešního večera.
Znovu všem popisujeme naší cestu, ukazujeme pár snímků z těch nejkrásnějších míst a pouštíme již zveřejněná videa. Protože tušíme, že shledání s OKI tu bude co nevidět, porušujeme naše pravidlo a prvně pouštíme hrubý sestřih chystaného videa ze Střední a Severní Ameriky.
Z původních dvaceti minut se ale díky stálým dotazům a naší schopnosti a ochotě vyprávět stává celovečerní, dvouhodinový program.
I když je obecenstvo jen pár lidí, je to strašně moc fajn a my si to užíváme. Super atmosféra, kdy začínáme vážně uvažovat o tom, že bychom si to mohli párkrát zopakovat až se vrátíme domů.
Ale to bude ještě chvíli trvat. Nejdřív musíme domů dorazit.

13.3.2016

Míchaná vajíčka k snídani, relaxace v bazéně a zatím co Kačka chytá bronz,  já konečně a hlavně úspěšně dokončuji výpočet daňové přiznání. Třikrát sláva a jednou hurá!

Zbytek dne si užíváme pohodu, jen doplňujeme tekutiny a povídáme si s novými kamarády Vlastou a Milanem v bazéně.
Aby radosti nebylo málo, kontroluji poštu, kterou mi naskenovanou z Čech poslala ségra.
"A heleme se, někdo nás nemá rád. Přišel nám pozdrav z České obchodní inspekce, která si žádá vyjádření k provozování našeho eshopu. Údajně lžeme, krademe, krátíme daně a ještě předstíráme, že u toho cestujeme, aby jsme z lidí vylákali co nejvíc", koulím nad tím co stojí v ouředním lejstře.
To je směšný. Ne to je trapný! Anonymní udání.

Večer nám zpříjemňuje kromě výborné večeře i Jirka s další přednáškou.

14.3.2016

Jsem jak na trní. Pořád žádné zprávy z Austrálie.

Holky se rozhodli po našem vzoru s Michalem, také zkusit potápění. Kačka sice měla zpočátku lehké obavy, ale docela rychle mění svůj názor. Vždyť je to lev a když jsem se prý potápěl já, musí taky. A aby na to nebyly holky sami, ještě přemluvili i Vlastu.
I když je Jirka v bazénu se třemi ženskými, moc mu to nezávidíme. Nestíhá se otáčet a zas a znova každé zvlášť vysvětlovat co a jak. Nakonec se ale daří a tři akvabely se vlní po dně bazénu, elegantně kopou ploutvemi a vypouští bubliny.

Konečně! Odpolední email z Austrálie. Konečně je OKI volná a můžeme si ji přiletět vyzvednout. Když by to šlo, letíme hned. Ještě se ale musí čekat. Stále nedorazila naše platba. Rychle posílám všechna potvrzení a začínáme zařizovat náš zítřejší přesun do Denpasaru, ať jsme blízko letiště.

Odpoledne vyrážíme spolu s ostatními na nedalekou pláž, pomoci domorodcům ji uklidit. Projekt Trash Hero, který založil Jirky kamarád tu má docela úspěch a učí zdejší lidi uklízet svůj ostrov.
Škoda jen, že stále víc uklízí turisté a návštěvníci ostrova, ale rozhodně si tahle aktivita zaslouží uznání. Je užitečná, zapojuje děti a učí je včetně pár zodpovědných domorodců jak se k ostrovu chovat. Pláž není veliká a tak ji společnými silami po půl hodince máme zbavenou všech nepořádků, které sem rozhodně nepatří. Společné foto všech statečným a můžeme se jít ještě na chvíli věnovat relaxu, bazénu a pěstování pohody.

Večer trávíme s Jirkou vyprávěním a domlouváme se na zítřejším odvozu do Denpasaru.

15.3.2016

Snídaně, loučení se všemi na resortu a již vyrážíme spolu s Jirkou do města za kopcem kde nás předává do péče jednoho z domorodců, jenž míří do Denpasaru na letiště.

Šofér nás vykládá na domluveném místě a my už to máme na stejný hotel jako na začátku našeho pobytu jen kousek.
Pro personál jsme již známé firmy a tak se rychle ubytováváme, připojujeme k netu a pouštíme se do práce. Já odesílám daňové přiznání a všechny řádné náležitosti, Kačka běží do ulic ulovit něco k obědu.
Po obědě rychlé osvěžení v bazéně a protože konečně dorazila naše platba, můžeme začít shánět letenky. Jde to rychle a tak brzy kupujeme výhodné letenky za OKI do Austrálie. Jupí!

No a když už jsem v dobrém rozmaru, pouštím se do odpovědi pro ČOI. Protože se jedná o kontrolu na základě reakce spotřebitelů, tedy o něčí anonymní špinění našeho podnikání a protože jsem právě před chvílí poslal daňové přiznání a dal příkaz k platbě daně z příjmu, je má reakce ve veselém duchu.
Možná to není úplně v pořádku, ale nevím jak vážně a seriózně reagovat na komplot lživých výmyslů nějakého pošahaného individua.

Večer si užíváme. Jak jinak. Večeře u číňanů za rohem, studené pivo v bazéně, nákup suvenýrů pozdě večer a zakončujeme masáží. Je to nejlepší způsob jak bojovat s nervozitou a přemírou těšení se na Austrálii. Fakt jsme se už dlouho takhle nikam netěšili!

16.3.2016

Ještě ráno rychle posílám potvrzení pro zdravotní pojišťovnu a sociálku. Tak a je to. Tímhle máme pro letošní rok účtování uzavřené. Konečně!

Balíme se, rychle si běžíme dát něco k obědu a vyrážíme sehnat taxíka na letiště. Sice letíme až zítra, jednu hodinu po půlnoci, ale rozhodujeme se raději čekat na letišti v klimatizované odletové hale a tak vyrážíme s dostatečným časovým předstihem.
Máme štěstí a už druhý taxikář je ochotný jet podle taxametru.
Na letiště přijíždíme po dvaceti minutách kličkování houstnoucí dopravou a v poklidném tempu procházíme první kontrolou do odletové haly.
Zabíráme strategické místo proti přepážce společnosti se kterou v noci letíme a otvíráme počítač aby jsme se zabavili. Chvilku selektuji fotky, chvilku plánujeme Austrálii. Pak chvilku zase Kačka, zatím co já zkoumám nabídku outdoorového obchodu v letištní hale.

Trvá to dlouho, ale najednou je devět večer a my si můžeme naložit krosnu a získat palubní lístky.
Další kontrola a úspěšné protažení flašky s vodou na mými zády. Následuje prohlídka a pečlivý průzkum duty free obchodů, na což máme opravdu hodně času. Vždyť letíme až po půlnoci.

17.3.2016

Je pár minut po půlnoci a my sedíme na podlaze před naším gatem. Sledujeme jak se lidi rozčilují nad nesmyslným nařízením a nemožnosti si vzít na palubu nápoje, které si před chvílí za drahé peníze koupili tady na letišti.
Někteří poslušně i když s nechutí odevzdávají pití a jen na rychlo chtějí aspoň něco vypít. Jiní, stejně jako my si sedají na zem, popíjejí v poklidu a čekají na poslední chvíli.
To je fakt vopičárna!

Když začnou půl hodiny před odletem vyvolávat z ampliónu, že už se má jít na palubu, zvedáme se a jdeme. Jdeme na palubu letadla, která nás přemístí za naší OKI, na nový kontinent, za novými dobrodružství. Těšíme se! Těšíme se strašně moc i přesto, že skoro netušíme co nás tam čeká.

 

 

Jak jsme již napsali v předchozím článku. Indonésie není jen Bali, ale Bali je lehce odlišné.
Bali je krásný, bezpečný ostrov plný tradic, krásných a usměvavých lidí. Když už se náhodou balijec neusmívá, z jeho očí je vidět ta pohoda a životní radost. Jsou to zářící a pozitivní lidé, kteří se za ničím nehoní a nikam nepospíchají.
Koneckonců snad proto tak rádi říkají, "žádný problém na Bali".
I s mizernými silnicemi a šílenou dopravou je to místo kde lze najít klid a pohodu.

Vedle spousty krásných chrámů, neustálých ceremonií a oslav, nabízí i hodně dalšího  vidění. Krásné kopce, vulkány a opravdu krásný podvodní svět.

Bali není ráj na zemi, ale má k němu hodně blízko.