Botswana 2 - Vánoce v Africe a delta Okavango

24.12.2014

Salát už se chladí v lednici a na dnešní štědrý večer už nám schází jen ryba. Nechceme využít nabídky zdejší kuchyně v podobě mražené ryby z Kapského města. Chceme čerstvou a nejlépe přímo z Okavanga. Bohužel rybáři dnes již nefungují. Mají volno. "Škoda, že jsme si neřekli včera na výletě. Andrew by nám jednu určitě ulovil", povzdychne si Kačka při představě kolik jich byl Andrew schopen za chvíli nachytat a jak byly výborné. Jako první se nám nabízí malý syn majitele. Že nám prý naloví. Bohužel po dvou hodinách a úlovku v podobě dvou sotva deseticentimetrových rybek to vzdává. "Něco mě napadá. Zavolám kamarádovi co bydlí u řeky. Ten by mohl ještě něco chytit", navrhuje barman, který nám střeží salát v lednici. A opravdu, je to sotva hodinka co volal a už je tady klučina s igelitkou a v ní čtyři krásné ryby. "Vezmu tyhle dvě", držím v ruce dva krásné botswanské kapříky před chvílí ulovené v Okavangu. "Co za to chceš?" ptám se rybáře na cenu. "Patnáct pula za rybu a deset na taxíka" vypadne z něj pohotově cena. Mám co dělat abych se ubránil úžasu nad super cenou a tak radši rychle běžím pro hotovost. "Kolik za to chce?" ptá se mě Kačka když ji míjím. "Máme dvě ryby za osmdesát korun. I s dovozem" přepočítávám v běhu cenu a na Kačce je patrný údiv a nadšení nad výbornou cenou. Hned ryby předávám děvčatům do kuchyně a ty už ví jak s nimi naložit. "Kačenko, to bude žrádlo!", jsem štěstím bez sebe, že se nám opravdu podařilo sehnat ryby z Okavanga.

Zbytek dne se flákáme v bazénu a jeho okolí. A kromě volání Nastě (moje sestra Hanka) přes skype, nevyvíjíme žádnou aktivitu. Je to prima se občas jen tak flákat.

Večeři jsme si naplánovali na sedmou večer. Slunce se již chystá do hajan a my si připravujeme vánoční tabuli na stolku u řeky. Děvčata z kuchyně nám dělají rybu jako filet obalený jen ve vajíčku a mouce. Letos to máme bez strouhanky. "Už se to nese", výskne Kačka radostí když vidí kuchařku jak vyráží s rybou k nám. Nakládám každému z nás pořádnou porci salátu a jsme připraveni. Ještě by to chtělo fotku. Žádám gentlemana od vedlejšího stolu a toho napadá nám půjčit pro focení santovské čepice. "No co. Když ostuda, tak pořádná", parafrázuje Kačka hlášku ze Slunce, seno.

Další detaily asi nemusím popisovat. Přípitek zdejším likérem Amarula, něco jako náš vaječňák a nebo spíš Baileys, a jde se na věc. Ryba je výborná, salát se taky povedl a tak naše chuťové pohárky i žaludek zažívají rozkoš. Stručně řečeno, je to žrádlo!!! ;o)

Jsme tak nacpaní, že se nemůžeme hnout. Trávíme u lahve zdejšího vína a když dojde, vracíme se k Amarule. Všude okolo je klid, neb štědrý večer kemp vylidnil. Nám to nevadí a tak tu sedíme do noci, koukáme do tmy kde žbluňká Okavango a kvákají žáby.

25.12.2014

"Co si dáme k snídani?" pokládám řečnickou otázku. "No ty vole, to je jasný, jdeme dorazit salát!", chápe velice rychle Kačka moji narážku. A jak řekla, tak i činíme.

Ještě dopoledne Kačka volá přes skype domů. Je to legrace slyšet ty známé hlasy a dokonce na chvíli i vidět tváře rodinných příslušníků. Jo technika!

Protože už nás flákání začíná nudit, zjišťuji informace o možnosti proletět se nad deltou řeky letadlem. Po obědě tedy vyrážíme do města a zjišťujeme nabídku jednotlivých agentur. Vítěze vybíráme poměrně brzy a netrvá ani půl hodiny a už čekáme v letištní hale až si nás pilot vyzvedne.

Už jsme rok neletěli. Je to prima pocit když se letadlo odlepí od země a lehce se zhoupne. Oběma nám září oči a už se těšíme nad deltu. To co jsme znali jen z obrázků je opravdu tak krásné i na živo. Ne je to lepší. Na vlastní oči je to lepší. Snažím se jen nefotit, ale taky si to užívat a tak se kochám ze stotřicetimetrové výšky pohledem na obrazce, které vytváří řeka do několika odstínů zelené. "Sloni, tahle jsou sloni", hlásí pilot a ukazuje směrem doprava pod nás. A opravdu obrovská skupina slonů pod námi. Vidíme ještě několik žiraf, hrochů a další slony. Je to prostě nádhera. Otáčím se na Kačku a když vidím jak jí září oči je mi jasné, že ty prachy za to stály.

Večer sedíme u řeky, hodnotíme dnešní výlet a plánujeme další cestu. Na chvilku nás z plánování vytrhává hroch, jenž se na nás připlul podívat až úplně před kemp. A pěkně si na nás otvírá hubu.

26.12.2014

Dnešek je pracovní den. Já celé dopoledne trávím sepisováním a evidencí účtů a Kačka zpracovává kulinářské zážitky z cesty. Povinné bezpečnostní přestávky trávíme v bazénu. Odpoledne vyrážíme na nákup do města a z pořízených pochutin si dopřáváme večerní piknik pod stromem vedle OKI. Protože jsme se trošku přecpali, dáváme si noční koupel v bazénu aby nám slehlo. "To je teda prosinec ti povím. Takhle v deset večer se ještě čvachtat v bazénu", nemůže se Kačka nabažit bazénu do sytosti.

27.12.2014

Původní plán byl hned ráno vyrazit. Jenže prší. V kempu je naprostý klid a tak toho využíváme k plnění povinností. Dopisuji další článek, selektuji další fotky.

Je jedna a my již opravdu zvedáme kotvy. Bylo to tu fajn, ale nejsme na dovolené. Našli jsme si v mapě cestu která vede přes jezero. Když k jezeru dorazíme, je cesta zalitá vodou. "No jo no, to je Botswana", směju se, že jsme opět narazili na nemožnost průjezdu. Tentokrát by však neměl šanci nikdo. Míříme na sever k hranicím s Namibií. Chvilku řídí i Kačka. Poprvé řídí v Africe vlevo a jde jí to skvěle.

Protože se blíží západ slunce, stavíme u malého jezírka nedaleko silnice a přestavujeme OKI na nocleh. Západ a následný příchod prvních hvězd trávíme v křesílkách vedle OKI a dopřáváme si zbytek Amaruli ze štědrého dne.

28.12.2014

Vyrážíme směr hranice. "Ty brďo, vždyť mi nemáme z Botswany žádný suvenýr!" uvědomím si před poslední vesnici před hranicemi. "No jo, ale co si pořídit? Všude tvrdí pletené věci, ale nikde jsme to neviděli" hořekuje Kačka. "Mě by Botswanu asi nejvíc připomínala lodička. Něco jako jsme na ní pluli na Okavangu", vznáším návrh, jenž je během sekundy všemi členy našeho týmu přijat. Protože už ale nemáme na cestě žádné obchody a navíc je neděle, zkoušíme zajet do vesničky mezi chatrče. Již na podruhé dostáváme dobrý tip na paní, která prý plete košíky a mohla by o něčem takovém vědět. A opravdu. Paní nám nabídne několik velikostí a provedení pletených košíků, ale také dvě ze dřeva vyřezané kánoe. "Tuhle chci", ukazuji Kačce mého favorita. Ta jej pečlivě prohlédne a palcem nahoru potvrdí správnost volby.

Spokojeni dorážíme na hranice. Je tu klid a liduprázdno. Dokonce je tu tak liduprázdno, že na slečnu z celního oddělení musíme chvilku čekat. Odskočila si domů. Když dorazila, působila dost ospale,ale naštěstí dala bez dotazů a odporu razítka kam jsme požadovali a tak vyrážíme na druhý poločas. Hranice do Namibie.

Protože jsme neměli mnoho možností (bez 4x4 to tu nejde) jak "ochutnat" tuto zemi jinak, vynahradili jsme si to na Okavangu. Všude přítomná pohoda, fungující služby a ochotní lidé jsou asi to jak stručně popsat tuto velikou zemi. Také to byla první země v Africe kde jsme nepotřebovali vízum. Jak příjemná změna.

Botswana je krásná a obrovská. Na probádání zbylých koutů je však potřeba jiný dopravní prostředek než jsme si vybrali my. Nicméně si z této země odvážíme jen dobré zážitky což  je dáno tím jaká Botswana je. Je krásná, pohodová a přátelská. A není tak drahá jak se o ní povídá ;o)

Vánoce strávené v Africe jsme si užili jak se dalo. Dárkem pro nás bylo nové přední sklo na OKI a jako ten druhý jsme si dopřáli výlet letadlem nad deltou Okavanga. Byla to taková malá náplast za to že jsme se nedostali na jiná místa. Trošku jsme zarelaxovali a teď nás čeká už jen posledních několik tisíc kilometrů do cíle prvního kontinentu. To znamená, že se máme my i Vy ještě na co těšit ;o)