Keňa 2 - Masai Mara a lvi na dotek

22.10.2014

Ráno ještě na rychlo využíváme wifi v hotelu u něhož jsme spali a vyrážíme směr NP Masai Mara. I přes skutečnost, že se jedná o nejvyhlášenější keňský park dáváme si posledních 40km k hlavní bráně opět pořádný off road. Z kamení nejsem tak nadšený, ale kličkování mezi stromy v písku je docela legrace. Občas si někde škrtneme tažným, ale ještě že ho máme. Absorbuje většinu nepříjemných ran, které by jinak schytal podvozek. Ihned po zastavení před bránou se na nás vrhá snad celý kmen masajů. Opravuji, jsou to jenom ženy. Chlapy sedí pod stromem a zaměřují se na návštěvníky opouštějící park, kterým nabízejí prohlídku jejich obydlí. Kačka předstírá zájem o nabízené náramky, čelenky a jiné parády z korálků a já se nepozorovaně vzdaluji a pořizuji pár jejich fotek. "Vsadím se, že jsou to český korálky" dělám si legraci, i když je to nejspíš pravda a snažím se Kačku vyprostit z obklíčení.

"Máte nějakou mapu parku?" ptám se holek na bráně, po zaplacení za vstup. "Ne žádné mapy nemáme" odpoví stroze a začnou se blbě tlemit, jako co je to za otázku. "No to jsou služby turistům. Nevíte kolik by jste si za vstup řekli a ani nemáte mapu" reaguji na jejich přístup. "Tak který? Tenhle a nebo tenhle?" ptá se Kačka, stále v obležení masajek, ukazujíc mi korálkové náhrdelníky. Bleskem zkouknu co nosí masajky a vybíráme první zdejší suvenýr do sbírky. Hned za první zatáčkou začínáme potkávat zvěř. Zebry, antilopy, žirafy, prasata a taky něco jako surikati, ale vypasenější. "Ty vypadají jako čipmánkové" prohlásí Kačka a tak už jim po zbytek dne jinak neřekneme. Protože není mapa jdeme na to od lesa. Zastavujeme první auto co potkáváme a vyptáváme se co a kde viděli. "Támhle za kopcem, když odbočíš doprava, je pět lvů. Není to daleko" hlásí řidič a ukazuje směr. Nadšení touto informací okamžitě vyrážíme na místo. Bohužel kromě pár zeber, čipmánků a zbloudilého buvola nic nenacházíme. "Buď kecali a nebo už prostě odešli" konstatuji výsledek našeho pátrání. "No co, pojedeme dál " a vyrážíme k řece Mara, podle které je odvozena polovina názvu národního parku. U řeky narážíme na plácek s výhledem na řeku a skupinku hrochů a také krokodýlů. Je tam strážce se samopalem, který nás doprovází a ukazuje nejlepší výhledy.

 Rozloučíme se s hrochy a pokračujeme dál. Přejíždíme most přes řeku a proti nám se objeví závora. Kontrola, že nejsme v parku na černo a požadavek na úhradu poplatku za vstup do druhé poloviny parku. "Co je to za blbost?" třeštím oči na strážce, který vznesl požadavek na zaplacení. "Já mám zaplaceno za celý park, ne jen za půlku" dodávám a ukazuji mu stvrzenku ze vstupu. "Jenže tady je druhá polovina a když tu budeš nocovat, musíš zaplatit další peníze" doplňuje strážce. "Ale my chceme spát ve veřejném kempu, ne v žádném privátním" doplňuji pro změnu já. "To je jedno, pokud budeš spát v parku, musíš zaplatit. Jinak tě nemůžeme pustit" odvětí striktně strážce a ukazuje na zavřenou závoru. "No tak já přespím tady u Vás a pojedu tam až ráno" vyhrknu logické řešení téhle situace, způsobené nedostatkem informací ze vstupní brány. Tam nám totiž ty dvě kozy neřekli nic a na dotaz kempu, řekli že jsou zdarma. A ani tu mapu neměly, pipiny. Grrr. Strážce je evidentně zaskočen mým řešením. "Hmm tak na tohle nemají kalkulaci" dělá si srandu Kačka a je fakt, že to tak asi bude. "Ne, to nejde!" povídá po chvíli přemýšlení strážce. "Dobrá, tak já vyjedu za další bránu. Tam přespím a ráno se vrátím do parku" přicházím s druhou logickou úvahou jak situaci vyřešit. Strážce ani na tohle není připravený a tak se jde poradit. Přichází s kolegou a služebním psem. "Můžeme zkontrolovat vaše auto" ptá se a ukazuje na psa. "Co chcete kontrolovat? Jestli nevezeme drogy?" dělám si srandu a napadá mě, že by to nemuseli pochopit a tak se radši zdržuji dalších vtipných komentářů. "Ne jestli nevezete slonovinu a tak" osvětluje strážce. "No dobrá" dávám souhlas a dávám najevo svůj údiv nad jeho řešením, mého návrhu ohledně noclehu. "Doufám, že si toho slona dobře uklidila" dělám si legraci v češtině a mrkám na Kačku. Otvírám zadní dveře a pes nakoukne dovnitř. Okamžitě vycouvá a už se mu nechce zpátky. "Asi moje ponožky" začnu se smát a ukazuji na botasky s ponožkami za zadním sedadlem. Kontrola byla rychlá, na slona nám nepřišli. Po další krátké poradě a utvrzení, že opravdu opustíme na noc park, nás nakonec pouští.

Uháníme k bráně, neb západ slunce se blíží, když vidíme u cesty slony. Brzdím a pomalu se k nim blížíme. Kačka natáčí. Když jej krokem míjíme jsme od nich pouhých pět metrů. "Wau, to je síla" sděluje své nadšení Kačka kameraman. To ale ještě netuší, že nakonec přijedeme na bránu pozdě. Jsme totiž tak pět set metrů od brány. Už ji vidíme, když můj sokolí zrak registruje nalevo od nás pohyb. Nejedeme zas tak rychle a tak stojíme na fleku. "Co je?" vytřeští na mě oči Kačenka. "Podívej se doleva a podej foťák" zašeptám a hodím hlavou doleva. "Ty vole! Hezkýýý!" vypadne z Kačky. Hned vedle cesty za příkopem, pouhé čtyři metry od nás si hoví čtyři lvi. Dva kluci a dvě holky. Vypínám motor a začínám fotit. "To je nádhera. Ty jsou co?" šeptá za mnou Kačka a pozoruje ty krasavce přes moje rameno. Lvi si nás vůbec nevšímají. Chvilku pozorujeme jak se pošťuchují, povalují a protahují. Pak se zvednou a jdou lehkým krokem před naším autem. Nastartuji a kousek za nimi popojíždím. Jednomu z nich se to ale moc nelíbí a tak po chvilce zastavujeme a jen pozorujeme jak se pomalu vzdalují. Lvi jsou ještě na cestě před námi, když vedle nás dojíždí auto se strážcem. Zastavuje a vypíná motor. Mě napadá, že jsme měli být do šesti na bráně. "Šest dvacet. Přijedeme pozdě." ukazuji na hodinky a předvídám komplikaci na bráně. Naštěstí ta se nekonala, neb strážce kolegům vysvětlil, že jsme čekali kvůli lvům. A jedno z pravidel NP je, že zvíře má vždycky přednost.

Problém sice s pozdním příjezdem nemáme, ale když položím lehce jízlivou otázku jaký je rozdíl mezi kempem vedle brány a spaním za bránou mimo park, strážci se s námi odmítají bavit. Vyjíždíme tedy mimo park na hranu kráteru, která park ohraničuje a u telekomunikačního vysílače nocujeme.

23.10.2014

Ráno vstáváme spolu se sluníčkem a hned jak se zvedne závora, vjíždíme do parku. Přivstat si na safari se většinou vyplatí. Potkáváme skupinky slonů, další lvi a také obrovské migrující stádo pakoňů. Užíváme si safari a cestou přes bránu u řeky Mara potkáváme naše známé strážce ze včera. Když vidí lístek z brány, potvrzení o tom, že jsme opravdu spali mimo park jsou nadšeni, že jsme dodrželi své slovo. Chvilku s nimi pokecáme a oni se nám omlouvají za peripetie ze včera. Celé odpoledne pak kličkujeme po parku a kocháme se bohatou a rozmanitou faunou. Při jednou natáčení videa se oba kocháme tak, až málem sjedeme z cesty. No ona se spíš kochala Kačka.  Já natáčím a Kačka drží volant, když nám přes cestu přechází zebří samec s vysunutým podvozkem, když to napíšu slušně. Zkrátka Kačka se mu zahleděla na péro a přestala točit volantem, toť celé ;o)

K večeru přijíždíme k jiné bráně, zeptat se na možnost noclehu vedle ní. "Jasně, tady si postavte auto a není problém" ukazuje velitel na místo pod stromem hned u brány. Rozděláme si stolek a křesílka. Kačka chystá večeři a já stahuji fotky. U večeře se pak kocháme pohledem na slony, žirafy, zebry a divoká prasata toulající se kolem brány.

24.10.2014

Opět vstáváme za východu slunce a pokoušíme se najít nosorožce. Dostali jsme samozřejmě nabídku od masajského stopaře, ale bereme jako výzvu, zkusit je vyhledat sami. Potkáváme, hyeny, skupinku šakalů, supy, ale po nosorožcích ani stopy. Jako malá útěcha nám je alespoň tisícihlavé migrující stádo pakoňů, přebíhající nám přes cestu. U hlavní brány, kde si dopřáváme branch, ještě nakupujeme korálky a náramky jako dárky pro kamarády. Pak už frčíme k bráně u které jsme spali a po dvou nádherných dnech opouštíme tento NP. Bohužel cesta není taková, jak nám všichni popisovali. Vlastně není žádná. Skáčeme přes kameny, brodíme a nebo kličkujeme mezi křovisky. "To jsme si nechali poradit" nadávám na domorodce, kteří nám tuhle cestu doporučili. Zjevně tu nikdy nejeli. Jsme podle mapy tak v polovině. Už se tu rýsuje něco jako cesta. Je to sice samý kámen a tak jedeme sotva třicet. "Chce to pauzu" rozhoduji a odbočuji na malý palouček vedle cesty. "Co když si dáme sprchu?" navrhuji ve tři odpoledne. Kačka se nejdřív netváří, ale nakonec je za můj praštěný nápad ráda. "To bylo boží" konstatuje po tom co si dopřála teplé vody z kanystru na střeše. Naštěstí po další hodině už najíždíme na hlavní tah a asfalt dává šanci odpočinout si i naší OKI. Přijíždíme do Naroku, dáváme rychlou večeři v osvědčené hospůdce a parkujeme na poli za městem, kde nocujeme.

 25.10.2014

Spíme až do rána. Lehce posnídáme ve městě. Už nás tu všichni znají. Díky oranžovému autu jsme dost nepřehlédnutelní. Na jedné pumpě domlouváme možnost využití servisní jámy a tak vykonávám první servisní interval na naší cestě. Měním olej v motoru, filtry a kontroluji stav podvozku. Až na drobné šrámy je vše ok. Vedle pumpy je venkovní restaurace, ve které následně dopisujeme deník a zpracováváme článek pro Vás. Ještě ve městě koupíme něco k večeři a jedeme opět nocovat na pole.

26.10.2014

Dnes si dáváme relax. Dopoledne trávíme v restauraci u pumpy a odpoledne nacházíme azyl v jedné zahradní kavárně s internetem. Dopisujeme zápisky, zpracováváme fotky a píšeme partnerům a novinářům. Večer zase odjíždíme spát do pole.

Safari je opravdovým bohatstvím této země. Národní parky rozhodně stojí za návštěvu a je zde na co koukat. I další služby tu již obstojně fungují. Lidé většinou chápou podstatu tržního hospodářství a tak se podle toho chovají. Kdo chce pracuje a vydělává. Jak již bylo řečeno je to země vyspělá což se projevuje hlavně na chování lidí. Lidé rádi pomohou, rádi se s vámi dají jen tak do řeči. Keňa je fajn.